Bankovní účet představuje finanční účet vedený u jakékoliv banky, který zaznamenává finanční transakce mezi klientem a bankou.
Bankovní účty mohou mít bud kladný zůstatek (debetní) nebo záporný zůstatek (kreditní).
Účty otevřené za účelem vkladů označujeme jako depozitní účty a účty vedené za účelem půjček nazýváme úvěrovými účty.

Základní zákonné ustanovení, týkající se smlouvy o běžném účtu popisuje Občanský zákoník, část III. Obchodní závazkové vztahy, Hlava II. , Díl XXIII. Smlouva o běžném účtu, ust. § 708 – 715a.
Závazkový vztah vzniklý z této smlouvy je podle ust. § 261, odst. 3, písm. d), obchodním závazkovým vztahem a řídí se obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků, ať už je klientem fyzická nebo právnická osoba. Jedná se o tzv. absolutní obchod. Ustanovení občanského zákoníku lze použít pouze v případě, že určitou otázku nelze řešit podle ustanovení obchodního zákoníku (§ 1, odst. 2, Obchodního zákoníku) nebo pokud tak u nepodnikatelů obchodní zákoník stanoví (§ 262, odst. 4, Obchodního zákoníku).

Vklady na běžných účtech patří mezi netermínované, splatné kdykoliv bez výpovědní lhůty. V závislosti na tom je stanovená úroková sazba na těchto účtech velmi nízká, proto tento typ účtů není vhodný ke zhodnocení vkladů.

Bankovní podmínky

Bývají součástí smlouvy o běžném účtu. Bývají také označovány jako obchodní podmínky nebo všeobecné podmínky. K tomu, aby se jejich obsah stal součástí smlouvy o běžném účtu, nestačí pouze odkaz ve smlouvě, ale musí být stranám uzavírajícím smlouvu známé, nebo musí být ke smlouvě připojeny. Banky jsou povinny svoje obchodní podmínky ve svých provozovnách písemnou formou zveřejňovat a informovat tak v českém jazyce o podmínkách bankovních obchodů a služeb. Pokud dojde ke změně obchodních podmínek, které upravují práva a povinnosti smluvních stran, ze strany banky, dochází tím i ke změně obsahu smlouvy a je pro ni nutný souhlas majitele účtu. Ustanovení ve smlouvě, které by umožňovalo jednostrannou změnu obchodních podmínek závislou jen na vůli banky, by bylo relativně neplatné.

Česká národní banka (ČNB) je centrální bankou České republiky a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem. Je řízena Ústavou České republiky a její činnost vymezuje zákon č. 6/1993 Sb. o České národní bance. Hospodaří samostatně s majetkem, který jí byl svěřen státem. Do její činnosti lze zasahovat pouze v rozsahu vymezeným zákonem.

Bankovní rada 

Nejvyšším řídícím orgánem ČNB je bankovní rada, kterou tvoří:
– guvernér,
– dva víceguvernéři,
– čtyři členové bankovní rady.

Hlavní úloha

Dle článku 98 Ústavy ČR a zákona č. 6/1993 Sb o ČNB, je hlavním cílem ČNB péče o cenovou stabilitu, její dosažení a udržení, tedy vytvoření a udržování nízkoinflačního prostředí v české ekonomice. Proto je nutné, aby byla centrální banka nezávislá.

ČNB dále podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády, pokud tento vedlejší cíl není v rozporu s výše uvedenou hlavní úlohou.

Funkce ČNB

V souladu se svým hlavním cílem ČNB:
– určuje měnovou politiku;
– vydává bankovky a mince;
– řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank;
– vykonává dohled nad bankovním sektorem:
– kapitálovým trhem,
– pojišťovnictvím,
– penzijním připojištěním,
– družstevními záložnami,
– institucemi elektronických peněz,
– devizový dohled.

Jako centrální banka poskytuje následující služby:

– poskytuje bankovní služby pro stát a veřejný sektor;
– vede účty následujícím organizacím napojeným na státní rozpočet:
– finanční úřady,
– celní úřady,
– Česká správa sociálního zabezpečení,
– úřady práce,
– příspěvkové organizace,
– státní fondy,
– účty napojené na rozpočet Evropských společenství, a dalším.

Na základě pověření Ministerstva financí provádí operace spojené se státními cennými papíry.

Hlavní sídlo ČNB se nachází v Praze. Mimo hlavní sídlo má ČNB ještě sedm poboček po celé ČR – v Praze, Ústí nad Labem, Plzni, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Brně a v Ostravě.

Banka je peněžní ústav, který provádí peněžní a úvěrové obchody, transakce a operace, shromažďováním dočasně volných peněžních prostředků a zprostředkováním platebního styku.
Banka tyto dočasně shromážděné peněžní prostředky dává k dispozici formou úvěru a znehodnocuje je nastavením výšky úroku.
Tímto způsobem v ekonomice zásadně ovlivňuje peněžní tok a prostřednictvím multiplikace znásobuje množství dočasně volných zdrojů v peněžním oběhu.
Základní zisk každé banky tvoří rozdíl mezi úrokovými sazbami debetních účtů – úvěrů a kreditních účtů – vkladů a poplatky za jejich rezervaci, uložení nebo správu.

Zákon o bankách

Bankovní služby jsou regulovány státem. Předpisy Evropských společenství a úprava vztahů související s podnikáním a zánikem bank se sídlem na území České republiky, včetně jejich působení mimo území České republiky, ustanovuje Zákon o bankách – č. 21/1992 Sb.

Bankovní licence

Banka v České republice musí mít na svoji činnost udělenu bankovní licenci. Banka nesmí vykonávat jiné podnikatelské činnosti než ty, které má povoleny v licenci.

Centrální banka

Činnost bank včetně jejich poboček působících na území cizího státu podléhá bankovnímu dohledu vykonávanému Českou národní bankou, včetně kontrol na místě. Činnost poboček zahraničních bank podléhá dohledu země sídla zahraniční banky a v rozsahu stanoveném zákonem bankovnímu dohledu vykonávanému Českou národní bankou.

Funkce banky

Náplní činnosti banky je:
– shromažďování volných peněžních prostředků od fyzických a právnických osob;
– poskytování úvěrů;
– vydávání peněz a cenných papírů do oběhu;
– uskutečňování platebního styku, tj. na příkaz klientů banka provádí hotovostní a bezhotovostní převody peněz na bankovních účtech;
– nákup, prodej a směna devizových prostředků a valut.